1.6.2010
Bohatý den na zážitky. Poprvé chodila na vodítku, zkoušela přivolání, zkoušela štěkat a měla dvě návštěvy.
U jedné návštěvy byla, ale necítila se tam dobře i když jsem jí pořád držel na klíně a hladil. Chvílemi se třásla, tak jsme museli záhy odejít. Postupně si však musí zvyknout. Další návštěva přišla za ní, sousedovic děti. Moc se jim líbila. Fíbí se však zatím bála a držela se u mě, proto jen koukali a lehce ji pohladili. Jsou ale hodní, určitě se později skamarádí více. Prý zase přijdou, budu rád :-)
Růženka zkoušela chůzi na vodítku a snad to Fíbí bavilo, je učenlivá. Pamlsky dostala i při treninku přivolávání, když jsme ji dávali drobnou odměnu za to, že za námi přiběhla a mi přitom volali klíčový povel, i když zatím pro ni neznámý (pěstujeme Pavlův reflex).
Sranda byla když si všechny hračky odtáhla do boudičky, kromě soba, kterého přes všecno úsilí nemohla protáhnout vstupním vchodem. Pak zase vytáhle vše ven včetně koberečku z podlahy boudičky.
Lekl jsem se, když učinila pokus o štěkot. Ozvalo se jakési řičení a já si myslel, že se jí něco stalo, vážně jsem byl vyplašený. Až Růženka coby zkušená pejskařka identifikovala podivný zvuk jako zárodek štěkotu. Bude mít hlasitý štěk.
Fíbí odvážně zkoumala skleněný stů v obýváku, bojí se chodit do kuchyně, ale dělá již malé průzkumné krůčky. Přeprala všechny plyšáky i cestovní tašku.
Co jí však musíme ještě naučit je jíst z misky. Krmíme jí z ruky a z misky si vezme ojediněle. Ještě si na ni asi nezvykla. Už však sama pije.
